víc než přítel

V tmavém letním večeru,jdu chůzí houpavou
nohy my kmitají jako na kolotoči.
Pravá,levá a zase pravá...
střídají se jako roční období.

Nad hlavou hvězdy rozjasnují noc
a v dáli je vidět cesta,která nemá konce.
Koleje,jež si hrají na honěnou se silnicí
běží jako o závod.Kdo vyhraje ? Nevím,
snad se někde rozejdou
a půjdou si vlasrní cestou.

Jsem unaven a nohy my klasají
pod tíhou myšlenek.
Pořád se ptám :kdo jem,
odkud přicházím a Kam jdu?

Ptal jsem se hodně lidí,
ale nikdo nezná odovědˇ .
Snad jen Otec dovede my odpovědět
a najde světlo našeho života.

Prší a stopy se mění v razítka,
na kterých jsem podepsán.
Tudy šel člověk,který hladal boha.

Teplo?Jak mámino pohlazení.Světlo!Pojd jen
dál jsem stále s tebou.

---