fragmenty hospod

Prosinec je ožralý . V noci a ráno třese svaly. Po cestě (náhled není k dispozici) putyky. Putyk tak na týden, na celý život.

U výčepu básník. Láme si vaz lacinou kořalkou. Své básně věnuje.  Myslím na něj a na slova, jak jsou nakřivo, když si „rozumíme“.

Půjdem Lásko někam jinam, kde nesedí Píčo, Mazec, Vostrý a Hustej.

„Pocééém ženskááá“ řve mezi osmým a devátým pivem, jde se vychcat a říká, že se jmenuje Miloš.

„Ne slečno skutečně nechci ostříhat a domu Vás nedoprovodím. Von ten šulin vyměkne a co já s Váma po ránu?“

Pacifista tluče do jukeboxu, protože „tam Kurvy, nemaj první Metallicu“.

Voníš rumem a oči se ti lesknou.

„Pojď půjdeme se projít, vezmeme psa a pak si dáme někde jedno, pustíme si Grateful Dead a pomilujeme se radostí z toho, že nám spolu není smutno.“

Když budu mít štěstí, usneš mi na prsou a na stole zbyde víno a pár startek.

Miluju Tě a myslím na ráno, jak mluvíš, hladíš mě, čteš mi, mlčíš, děláš cokoliv, abych nešel pít. A to se má.

Dáme si vanu, vezmeme psa a půjdem se projít.