Živá

/Svému muži s důvěrou a láskou/

Zavírám deník s příběhy co hlavou srdcem proháněly se v bezútěšné samotě a jdu se schoulit do něhy já věděla že najdu tě byť k tobě byla cesta dlouhá a tristná z lůna temné cely vzpomínáš? na mžik oněměli jsme ve chvíli kdy s kyticí jsi natahoval ke mně ruku a já ji vzala bez úskoků že s důvěrou je darovaná miluji od té noci rána když jako Adam bez přikrývky mi nabídneš svůj obraz živý ty se mnou lásko děláš divy - do toho času nevěřící celým svým srdcem milovat že ještě někdy schopna budu a jsem když vidím tě tu spát tak přirozeně beze studu

---