Příběh

Lukáš byl jen obyčejný člověk, který se ocital někde mezi prostorem a časem svého blahobytu. Hledal sám sebe. Tedy alespoň kdysi. Nyní už tak nějak přestal. Cítil, že vše co dělal, nikdy nemělo cenu a tak ztratil tu pravou víru v pokračování. Bylo mu čtyřicet, měl ženu, děti, dobrou práci a peníze i s barákem. Hodného psa dobré sousedy, vlivné přátele. Ale nebyl šťastný. Vždy něco chtěl, ale nyní už ne. Po poslední procházce, kdy byl vyvenčit psa a u toho přemýšlel, došel k závěru že to, co udělal za celý svůj život nemělo cenu... Co vlastně udělal? Vystudoval vysokou ekonomickou školu s červeným diplomem, našel si práci ve vládní administrativě. Potkal krásnou ženu, která mu dala dvě krásné, zdravé a inteligentní děti. Ale co udělal? Nic. Žije pouze tak, aby žil. Pracuje tak, aby uživil. Miluje tak, aby miloval... Ale co dělá opravdu užitečného? Žije? Ne to není užitečné. Žít může každý, ale jen někdo přežívá. Vyšel z pracovny a vyndal cestou pistoli. Není užitečný pro lidstvo, musí udělat něco se svou existencí. Odešel přes park na Bílý vrch. Byl zde výhled na celou Prahu. Sedl si a rozhlédl se. Co já vlastně můžu? Nic. Nedělám nic dobrého, nevytvářím, jen žiju. Nikoliv na dlouho... Když zazněl výstřel, jen pár vran z okolí poplašeně vylétlo do vzduchu. Když však viděly, co se doopravdy stalo, slétly se k mrtvému a vyklovaly jeho oči. Nyní už nikdy nebude takové jako dříve.

---