Balada o mě a lásce

Déšť jako malíř,
Který dávno už nežije,
Kreslí tvou tvář na sklo
A mě čím dál tím hůře je.

Život je k nežití,
Led pálí, oheň zebe
A mě srdce rve z těla,
Že ranil a ztratil jsem Tebe.

Výčitky svědomí
Jak ledová skála
A bezmoc to napravit
Pálí jak cejch co rudě sálá.

Tys měla mě ráda
Já odkop Tě pryč
Teď hrůza se mi vrací
Jak gumový míč.

Jsem plný lásky,hrůzy a žalu.
Jak rád bych vše vrátil.
Ale změnit to nejde
Já navždy tě ztratil.

Tak odpust mi lásko
Že miluji jen tebe
Já vím, nejsem hoden
A i když už pozdě je
Přeji ti beze mne na Zemi nebe.

---