Zrada 7390tky

Zradila jsi, 7390. A to jsem tě měl tolik rád. Mohli jsme spolu zažít další dva, tři roky, ale takhle tě nečeká delší osud než několik málo minut.

Hezky zpíváš, hezky se mačkáš, ale chybí ti empatie, má milá. Nebo sis vážně myslela, že jí to chci napsat? Sempekový? Myslíš, že jí tak zajímají esemesky od o rok mladších idiotů jako jsem já? Byl to fór, 7390. Smysl pro humor – další věc, kterou postrádáš.

Jasně, zmáčknul jsem to. Zmáčknul jsem Odeslat a tvoje část těla je mi svědkem, ale nemyslel jsem to tak. Nebo to byl možná přehmat. Jo, tak to bylo.

            Jenže ty jsi tvrdohlavá a možná příliš poslušná a poslechla si. Odesílám, hlásala jsi. No a to už bylo všechno v čudu, nereagovala si na moje pokyny ti odesílání překazit. Ty tvrdá palice, všechno si zkazila! A já teď budu pro smích. Já, ne ty! A to, že mě den co den budíš, to, že mi odevzdáváš zpravodajství a dovoluješ mi zaserfovat si na netu, kdy jenom chci, tě nezachrání.

            CX65, i ta hloupá 3310 - tvoje sestra, by poslechla a nenechala mě v bryndě. A to si vypadala tak úžasně, tak přátelsky, jako bys říkala: „Budeme si rozumět.“ Až doteď, má drahá…

            Tak tedy sbohem, 7390, žádné dlouhé loučení, nic čeho bys nebyla hodna. Doufám, že se rozpadneš na tisíc malých kousků a tvoje vnitřnosti shnijí někde mezi těma nejnechutnějšíma zbytkama, které jsou v našem odpadkovém koši k nalezení. Takový konec tě čeká, ty ničiteli už tak zničených zamilovaných ubožáků.

            Naposledy se dotknu displeje – toho jindy netknutelného, ale dnes zostuzeného. Budu házet, tak se připrav. Naposledy se rozhlédni, tohle v odpadkáči neuvidíš.

            Zvoníš. Blikáš. Vlníš se. Co chceš?

            Přijata 1 nová zpráva

            Od koho?

            Odesílatel – Máša S.

            Sempeková?! Zlato! Ty moje telefoní zlato, přece si možná zachráníš život!

            Miluješ? Děláš si srandu, ty pubertální děťátko?

            Nezachráníš. Hážu. Užij si odpadky, hlavně ty pleny po bráchovi.