Holčičí momentka s rakovinou duše

na autobusové zastávce

          bílí beránci

vyděšení ze tmy

            chřestili korálky v kožíšku

neslyším nic

                       jen to ticho

prsty jsem ryla do sněhu tvé jméno

                         pořád dokolečka

a měla jsem vztek!

  na ty palčáky

zmrzlý prtsy

na každý písmeno z tvýho jména

 i na ten bílej sníh!

jsem jí plná

  téhle

          rakoviny duše

stromy dneska místo jmelí

                                  porodily zlobu