já

je ráno slunce vychází í on se však netěší z jeho záře samota ho sžírá čím dál víc je odpoledne třpytivý déšť dopadá na jeho tvář on se však netěší z jeho svěžesti je sám je noc a měsíc v úponku vychází on to však nevnímá je stále sám ptá se čím jen to může být to je ve hvězdách čeká na den kdy se to změní snad ten den přijde už zítra a on se probudí a vyjde z temného lesa kde sám čekal na to co má následovat sebe schovával ve svých verších

---