NIc nekončí

Je to báseň o tom jak vypadá moje duše a co se stane když v ní najde místo i cit jako je láska.

               NIc Nekončí

 

Napsal:Stromovous

 

 

Kdysi k tobě osud krutý byl,

když smrtící vánek tvou duši políbil.

Žiješ v nepozneném stínu temnoty,

bojíš se lidí ,bojíš se samoty.

 

 

Myslíš si, že smůla tě v životě provází,

že nikdo tvé já nechápe, nikomu neschází.

Že nemáš nikoho kdo by tě miloval

bojíš se, že člověk jen by tě litoval.

 

 

 

Jen stesk a bolest v srdci svém jsi znal,

a tak jsi poprvé do ruky zbraň vzal.

Stačila by jedna rána  poslední,

nepoznat svou lásku, nepolíbit jí.

 

 

 

Byl jsi už na pokraji,na pokraji konce,

obětní beránek v dlaních lovce.

A náhle do života kdosi vešel,

byla to dívka,tys jí neobešel.

 

 

S úžasem ses jí díval do očí,

ten cit v srdci, každáho zaskočí.

Náhle jsi byl šťastný a plný života,

zbraň jsi zahodil,sám jsi byl svá porota.

 

 

Když ústa navzájem něžně se dotkla,

myšlenky na smrt ta usta spolkla... .

 

 

Nikdo se nesmí svého života vzdát,

musí se naučit o své štěstí se prát.

I ty se jednou rozhlédni kolem sebe,

Někdo tu žije a váží si jen tebe.

 

 

 

Věnováno nejlepším kamarádkám a ženským na tomhle

světě.Merlynce a Shoy od Stromovouse z lásky.

 

 

 

 

---