Motýlku s hedvábnými křídly

Motýlku s hedvábnými křídly vysoko vysoko se vznáší nad oblaky tvých očí čtvero po barvičkách duhy mně na rameno dneska sedl druhý měl barvu šedi jabloňové kůry a rozespalé oči múry vystrašené Motýlku s hedvábnými křídly má touha k tobě k slunci blíž mě žene Kdo dovolil si stírat hebký pel aniž by tušil že to právo nemá? Až jednou křídla tvoje jíním ostříbřená jak lidské dlaně v modlitbě své svaté začnou se spínat v těžkém zachvění tvé oči zhasnou oněmí má ústa Zůstane touha ta se nezmění

---