Když jsem tě viděl poprvé

Když jsem tě viděl poprvé, zdála ses mi vážně nádherná. Ó, lavička v parku, ta by vyprávěla! Nad námi Velký vůz a Malý vůz a Váhy a my si hráli téměř do svítání… jen já jsem se už tehdy trochu bál, že stejně jednou vypadnou z tvých úst plačtivá slova: „Co se to stalo mezi námi, lásko? Kam se poděl náš smích? Srdce zachvívá se v oči vláha stoupá, mysl má se zdá se ztrácí v nadějích… Co se to stalo mezi námi, lásko, co já hloupá hledám ve tvých šlépějích?“ Usínal jsem tak rád ve tvé náruči. Jak dlouho jsem tu něhu postrádal! Moje vzpomínky na nestrávenou minulost mě však zčistajasna začínaly tížit víc než dřív. V ty chvíle stále častěji jsem ve tvých očích pokoušel se rozeznávat slova: „Co se to stalo mezi námi, lásko? Kam se poděl náš smích? Srdce zachvívá se v o či vláha stoupá, mysl má se zdá se ztrácí v nadějích. Co se to stalo mezi námi, lásko, co já hloupá hledám ve tvých šlépějích?“ Jakoby ve zlé předtuše dny počínaly nepříjemně šednout. Z vychladlých úst i dlaní se vytrácela touha, ač nikdo z nás si nebyl vědom zjevné příčiny. Když jsem tě viděl naposled, měla jsi v očích slzy a v sevřených rtech mně tak známá slova: „Co se to stalo mezi námi, lásko? Kam se poděl náš smích? Srdce zachvívá se v oči vláha stoupá, mysl má se zdá se ztrácí v nadějích… Co se to stalo mezi námi, lásko, co já hloupá hledám ve tvých šlépějích?“

---