Jak se to mohlo stát?

 

Jak se to mohlo stát?!

 

Vlásky jako slunce, oči jako moře,

duše ničím nezkažená.

V srdci maminka a tatínek,

láska nikým nestřežená.

První kluk, snad první bolest,

která zdá se býti nekonečná.

Další den jen smích a štěstí,

dětská láska nenáročná.

Život je jako řeka,

která před sebou má vodopád.

Ve snech prochází se cizinec,

co nenechává v klidu spát.

Krásné oči, rty i smích,

něha neznámá.

Jen otázka za otázkou,

nic vysvětlení nedává.

Nikdo nezná odpověď,

nikdo neví čím to je.

Ani duše, ani mysl,

jen srdce ví, že miluje.

Láska je krásná,

vlastně měla by být.

Jen pro toho druhého,

chce člověk žít.

Někdy by ale chtěl jen lásku maminky a tatínka,

když řeka se před vodopádem zastaví.

Co zbývá, čekat?!

Asi těžko to někdo napraví.

I když stalo se neskutečné,

má řeka se zastavila.

Ta tvá plyne dál.

Už překonala vodopád.

Je neuvěřitelné vidět řeku stát,

tak proč by nemohla téct proti proudu!

Nikdy se nepřestanu o tebe bát,

navždy tě v srdci mít budu.

 

Miluji tě

---