Mechanický pomeranč

už jsem ji tu jednou měl, ale předělal jsem ji...snad k lepšímu:-)

Co teda jako bude, he?
Zas celý noci budeme
tolčoky rozdávat pro lidi
co nám ten náš život závidí...

Touha po blažce žene nás
Bajati, pojďte, už je čas!
Vemte si najfy a řetězy
a krásný rejzry z oceli!

Není to príma príma prím?
Ulicím vládnem násilím
Kartáče, milkbar Korova
a všechno pěkně od znova!

Naftem se po tmě potácím
na nohách botky kopací
a kopu, kopu, nemám dost
když Óda hraje na radost...

Ne...nikde žádný zábrany
a věčně plný karmany
…láfat se v dešti...čapky skvělý
nám zdobí naše gullivery

My všichni tady dobře víme,
že nikdy nikdy nezradíme
a roži ať nás třeba bijou,
nás, bratři moji, nerozbijou!

...Díky ti Tupoune, Jíříku
díky ti Pítře, frendíku...

.......................................................

...jo...včera jsem měl strašnej drým
nebo to nebyl?...co já vím
Jsem skrýmoval, že „To už stačí“
Mechanickýmu pomeranči
se podobal já víc než dost...

A ještě teď mě v brestu bolí,
...to sebrali mi  možnost volby...

---