Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNepadat už
04. 01. 2008
2
3
947
Autor
synthetic darkness
Stlačit dlaně pevně k sobě
a s hýkavým smíchem nasávat
omamnou vůni praskajících křídel
můr.
Stuhou z ledových špendlíků stáhnout
krky jejich kukel,
které v podpažní jamce
rozpustile pohazují vlasy.
A na vypleněné ruce
natáhnout rukavice
upletené ze střepin svářečského skla.
Píchající saze snad už můra
/či jakýkoli jiný hmyz/
nepozdraví.
a s hýkavým smíchem nasávat
omamnou vůni praskajících křídel
můr.
Stuhou z ledových špendlíků stáhnout
krky jejich kukel,
které v podpažní jamce
rozpustile pohazují vlasy.
A na vypleněné ruce
natáhnout rukavice
upletené ze střepin svářečského skla.
Píchající saze snad už můra
/či jakýkoli jiný hmyz/
nepozdraví.
3 názory
teda, chudáci můry..já je sice taky nesnáším, ale takhle jim to nandat....je to zajímavá hra, ale poslední dobu ji čtu na písmáku nějak často, takové to absurdní slovíčkaření a tak...každopádně...zaujalo
ta báseň je vlastně doceka krutá. Po první sloce se mění v jakousi hru se slovy, s písemny, se zvukomalbou.. Připomíná mi údiv dítěte nad tím, že někomu ublížilo a ono si přece chtělo jen hrát.. Ale ten údiv není dětský, ale dospělý, protože tenhle člověk věděl, že ublíží.. *