vzpomínka z mého želé světa

Jezero vzpomínek,

stojím na jeho pláži a jdu jeho okrajem.

Jsem zvláštní tvor obývající mrtvou planetu života,

kde teplo vtéká do žárovky želé světa.

Jedu žumpou snů a vzpomínek a je ve mě láska osoby...

Konvička opíjí mé mrtvé tělo beznadějí nevěry....

Mléko se vpíjí to kávy...zakrývá tlusté slunce zimní zahrady.

Láme mi to ruku...

mlátim svou pozůstalost mocí vedoucího King-Konga,

potápim se do slizu hnusného oka...

Ganja strom mě zve do další říše snů mé fantazie...

Jsem propojen se silou žárovky...žárovka mě pohlcuje svou žlutí...

či žlučí?

Mé svědomí stárne na místě ...Proč se lektvar vlévá do mě?

Tma pohltila mou imunitu a já běžim do prdele......