Sovětský svaz, 4.2.1943

Proč válčit za rasu, děleni zákopem, jak kázali Vůdcovi kněží ?
Když za chvíli společně, tam v háji březovém, s fašistou bolševik leží.

S železným křížem, na rozedrané hrudi, brodím se po stehna, zasněženou plání. Nohy již nezebou, ruce již nestudí, můj život je každému za marku k mání. V kabátu koženém na sklonku večera, schovávám se prokřehlý uprostřed polí. Nadávám na rusa, zranil mě mizera, ta rána mě pálí a pekelně bolí. Poslední kousek chleba, ztvrdlá kostka ledu, špinavými nehty trhám masu šedivou. Poslední lok z lahve, polykat stěží svedu. Rozezlený bůh, již zlomil svou hůl nade mnou. Z kapsičky u pasu tahám náboj poslední, přimrzá a studí, když trhám ho od kůže. Krupp Essen, počítám že mysl mou zatemní, jen doufám že ze světa rychle mi pomůže. Vzpomínám na Berlín, na tátu, na mámu, vzpomínám, to srdce hřeje. Vzpomínám na Kristu, na Bertu, na Hanu vzpomínám pak výstřel padám do závěje. Krvácím a slzy do očí se mi derou. Umírám, na bílých rtech slova se mi chvějí. Zbytečná je má smrt, jsem zabit chladnou střelou. Už slyším anděly, na cestu mou mi pějí. Proklínám vás, kteří na Rus jste nás hnali ! Proklínám vás, kteří pořád jste nám lhali ! Proklínám vás, kteří vraždíte mé brachy ! Proklínám vás, kteří krčíte se strachy ! Proklínám vás, a vaše velká jména, Hitler, Goebbels, Stalin….znějí do ztracena.

---