Peklo

Až budeš stát na okrají

té propasti strmé a tmavé,

jejíž dno se v mlze ztrácí

a uděláš jeden krok...

Tam bude tvůj konec, tvůj hrob.

Smrtka s kosou přivítá tě

v krajině noční,

kde hromy blesky jen srší

a supi nad hlavou krouží,

pak půjdeš vpřed...

Ta cesta povede přes planinu

nicoty,

kde nic tu nic jen

kosti všude, kosti

temnoty.

Uvidíš hrad z lebek

jehož nitro,

obrátí se tobě

v peklo.

Až vstoupíš tou branou

krví zbrocenou,

tam sám Satan, ten pekelník,

démon na trůně,

bude se ptát,

proč žil jsi tak a tak.

Co ty mu odpovíš?

To bych věděl rád!

Pak poznáš, že tady

ruku v ruce s ďáblem v čele

děs, hrůza a utrpení

s tebou všude jsou.

Není žádné vykoupení.

Až uvidíš rovy ne z mramoru,

ale plné jedem,

kde zmije se válejí,

na tebe čekají,

pak pochopíš,

že žil jsi špatně

tak a tak.