Myš

„Pozor, myš!"
Ozvalo se jí za zády. Ve zlomku vteřiny ji hlavou proběhlo asi následující: on promluvil, kde by se v kupé spěšného vlaku vzala myš, jak má reagovat, co když mu špatně rozuměla...
„Prosim?"
Otočila se na něj s rukama nad hlavou, které zachytávaly batoh balancující na hraně úložného prostoru. Lekla se, protože už neseděl, ale stál ji za zády a batoh, jako kdyby byl peříčkem, elegantně posadil na zem.
„Spadla vám myš..."
Zvedl vzápětí její myš od notebooku.
Uvědomovala si, že má moc pěkný svetr a zelené oči. Beze slov vzala myš, z okénka zahlédla rybník: brzy bude nádraží.
„Už vystupujete?"
Zareagoval na její nejistý pohled.
Kývla hlavou.
Proč, ksakru, promluvil až teď?
Pomohl ji nasadit batoh na záda a zeptal se, zda tudy jezdí pravidelně, opět kývla hlavou a začala být nervózní, v takových situacích nemluví, i když by chtěla... co má honem dělat?
V kupé seděli další dva, tři lidé a všichni dělali, jako že nic.
Hlesla do ticha univerzální nashledanou a s posledním pohledem si všimla, že se u toho pěkného svetru páře lem.
Jak se dá opravit párající se lem? Nikdy nechytala oka odspodu...
Zabalancovala s brzdícím vlakem a nechala se unést davem v uličce ven.
Na perónu chvíli zaváhala... Ze staženého okénka jí vyhledal pohled zelených očí.
„Kontakt, nějaký kontakt by nebyl?"
Polkla naprázdno, pomalu zvedla ruku na pozdrav za rychle se rozjíždějícím vlakem a sama sobě slíbila, že ten další už ujet nenechá.
Nebude-li mít navždy zpoždění.

---