Tetování a jiné bolesti

Celá nervózní sedím v čekárně tetovacího studia, a když slyším poměrně děsivý zvuk tetovacího přístroje, velmi podobný neoblíbené zubařské vrtačce a slyším jen bolestné sykání onoho mučedníka v křesle, rozhoduji se, jestli nemám radši na poslední chvíli utéct, či jestli se nemám přinejmenším odebrat na toaletu, protože pomyšlení na to co mě za okamžik čeká, ve mně bouří žaludeční šťávy. Nakonec neudělám to ani ono, jen zděšeně koukám do všech těch časopisů o tetování a jiných bolestivých zákrocích, které na sobě lidi nechávají klidně provádět a ještě za to platí. Samozřejmě první mě napadne, že chtějí být prostě originální, jenže když se rozhlédnu kolem sebe, připadá mi, že chtějí spíš zapadat. Myslím, že kdybych našla na ulici někoho bez jediného vpichu tetovací jehlou nebo bez jediného kousku oceli na jakékoli části těla, mohla bych si blahopřát. Samozřejmě, že své 70 leté babičce už jen stěží vysvětlím, že tetování a piercingy dávno nejsou znamení kriminálníků a vrahů a stejně tak jen marně zabráním tomu aby přede mnou zamykala dveře na sedm západů v domnění, že patřím k nějakému vrahounskému gangu. Když v časopise narazím na cosi, co má celý obličej pokrytý menšími či většími ocelovými ozdobami, představím si, jak takový člověk prochází kontrolou na letišti nebo když přijde do styku s trochu větším magnetem. Když však dojdu ke stránce s chlápkem, který má díru v uchu natolik roztaženou, že se mu do ní pohodlně vejde plechovka coca coly, případně mobil, dojdu k závěru, že taková věc, je vlastně velice praktická. Překvapí mě, jak jsou lidi vynalézaví v tom, jak dosáhnout originality, takže prakticky každý kousíček těla si dnes můžete nechat propíchnout, nechápu sice, k čemu je například napíchat si na záda kroužky a provléct jimi stužku, aby to vypadalo jako šněrovačka, ale originální to každopádně je. Jenže…. Kam se hrabou takové piercingy, které má dneska i moje konzervativní tetička nebo naprosto obyčejné a nudné kérky například v podobě čárového kódu, čímž dávají dotyční najevo, jak lehce jsou na prodej. Pod ruku se mi dostane plátek s krávou na obálce a já se nestačím divit, co má takové nevinné hospodářské zvíře co dělat na obálce časopisu s titulem TATTOO. Hned po zalistování několika stránkami to zjistím, jde o novou formu „zkrášlování se“ a tím je značkování . Kérky už vás nebaví? Tak proč se nenechat označit kusem rozžhaveného železa, jež vám na kůži vypálí vybrané znamení tak, že se ho už nezbavíte?  Takovýhle úvod článku, mě celkem vyděsí. A to není jediné, co mě zarazí, dozvědět se, že dnešní znuděná zlatá mládež neví co s penězi a dokazuje své bohatství tak, že používá středověké metody mučení . Ovšem to, že člověk, údajný pán tvorstva s nejspíš nejvyšší inteligencí na planetě se nechá značkovat jako krávy a praktikuje na sobě něco, co bylo kdysi u zvířat tvrdě omítáno a pokládáno za týrání, je opravdu důkazem lidské vysoce vyvinuté inteligence. Znechuceně odložím časopis a myslím, že veškerých módních bolestivých výstřelků mám na nějakou chvíli dost.  Rozhodnutá vydat se přímou cestou na vzduch a smířená s prohrou se svým strachem se zvedám z křesla, aniž bych si uvědomila absenci vrnění tetovací pistole. Jen co se zvednu na nohy otevřou se dveře „ Ták pojďte, slečno, tak co to bude…?“ a já se jen bezradně podívám na toho šťastlivce, který právě místnost opouští.