Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se2.11.2007
Autor
Jan_Ko_Var
Den zesnulých, jak často asi takové svátky slaví naše nitra...?
Tolik toho cítím
prázdné koryto
řeka bez vody šumění
přece bych křičel.
Chci mít co volat
něčím se zaplnit
oněmět slova nejistot.
Někdy
málo stačí k radosti
rovněž k smutku.
Tedy mlčím.
Leč neútěcha řve
znásilňuje ticho
a mír bolestí hlučí
k šílenství žene
svázanost
uvnitř lebky
zmuchlané věci
v prádelním koši.
Obviněn celým světem
Venuší a Marsem
tím, co jsem neučinil
i sám sebou, pohrdám.
Vášeň byla přelud,
smím žít vášnivě strast?
Ach moci tak slzy
osvobodit,
dřít si tělo jejich hroty.
I pohledy druhů bodají.
Musí všichni ztratit zrak
nebo já stud?
Nakolik jsou pevná pouta duší
žádajících nebe
ostnatý drát nad ploty věznic
zdírá slupky té poslední z forem bytí
nyní zná svou povrchnost.
Kolik třeba proseb
za svobodu?
Jsem vězeň číslo tři.
Z třinácti miliard.
Žebrám o volnost.
Bože.
Volnost pro všechny.