Jen tak

Čím víc přemýšlím nad mým ubohým životem, tím víc se mi chce smát i brečet. Smát proto, že mi zatím skoro všechno vyšlo a brečet nad tím, že od této chvíle mi už nevyjde vůbec nic. Všechno to začalo tím, že jsem se dostala na pitomou integrovanou střední školu. To jsem si říkala, jak to bude super. Samí kluci, jen jeden holčičí obor. A pak to přišlo. Hloupé narážky nadržených kanců. Naše třídní uplně vymetená a to nejhorší, co může být je to, že absenci můžeme mít jenom 20%. V prvním pololetí mi to vycházelo. Pak jsem si zlomila nohu, byla jsem nemocna atd. Dopadlo to

---