Druhý listopad

Druhý listopad

 

Byl druhý listopad, dušiček čas.

Pochmurné počasí, mha v dolinách.

Slabý jen, lehký van hrál si s listovým.

Decentní zář svící ozařovala setinu písmen,

jenž kameník vryl v chlad kamene.

 

Byl druhý listopad, dušiček čas.

Pod chladnou zemí, pod korunami statných spí.

Kdo?

Spravedliví i chamtivci.

Kořeny zžíraly zbožné i bez věrce.

Prachem stali se, spojeni zemí svou jsou.

 

Byl druhý listopad, dušiček čas.

Při pomnících svíce rozžaty v lampách.

Jak stará báj z dětství ožívá v tento čas.

Slze kanoucí po tvářích ještě žijících, ztékají v tento čas.

 

Byl druhý listopad, dušiček čas.

Kamenný oltář nese tělo Páně.

Zlatá číš, hostií svátost proměnění nese.

Troud hříchu, pochybnosti byl zapálen.

Doutná, pálí v tento čas.

 

Byl druhý listopad, dušiček čas.

Vstávají duše zemřelých, doufají.

Usedají v kamen chlad, cítí volnost.

Mnoho radost má nad svící plápolající.

Mnohé ale smutek kryje, nikdo světla nerožne.

Chvála Boha zaznívá až v nejtmavější kout.

Písní slok vtírá se spáry ven, úzkost rodí se.

 

Byl druhý listopad, dušiček čas.

Chvála nebes klene se nad hroby.

Varhan zvuk požírá amen poslední.

Svíce v lampách kmitavě blikají,

radost přec je znát v tuto truchlivou hodinu.

To dušiček čas.

                        Světlo věčné nechť svítí všem zemřelým.

 

---