Jsou rána kdy se nevstává

 Jsou rána kdy se nevstává,
 protože Slunce své smutky topí v raní kávě
 a já se hned po ránu nechystám
 konzumovat cizí deprese
 a ztrácet čas v zácpách věčnosti

 Jsou rána kdy ležím v posteli
 ještě o minutu déle než povolují mravy
 a v obětí tvého těla ochutnávám svou vlastní touhu
 která se ještě nevsákla do tvých očí
 jenž chutnají po ráních přáních

 Jsou rána co v kalednáří nemají číslo
 proč?
 protože jsou prostě první i kdyby byli už po sté

 Jsou rána co těžko upadnou v zapomnění
 a jsou tu pro tebe
 stejně jako já

 Jsou rána kdy se nevstává
 protože ať je to jak chce ty jsi pořád krásná
 jen pozadí se občas trochu mění

 Jsou rána kdy se nevstává
 a ty se ani nesnažíš mě utéct
 protože v noci jsem pokoj vytapetoval svojí touhou
 (a kdo to asi tak má utírat?)