Asi to bude počasím

Múza letěla kolem, mrkla jsem po ní očkem, ale neohlédla se, asi neměla náladu.

A tak tu sedím, dívám se do oken, hlavu totálně vymetenou a kdoví,
zda to není tím polem, které vidím a kde by měl být sníh?
A zatím bláto pokrývá trávu, šedivo a mlhavo, jako v čase předsmrtném
a ta nálada mi sklání hlavu.

Čekám na poznané, ale ztracené, "co budeš jíst?", "chceš něco ohřát?"
To je vše,co od něho mohu dostat!
Nic víc z jeho úst nezazní, než to co dnes asi sní.
A pak, půjde si lehnout, je unaven asi jako já, tím zničeným polem
a mlhou, která válí se všude kolem a tím pádem i v nás.

Dnes múzo klidná můžeš být, ze mne nic nevyždímáš,
jsem ráda, že vůbec schopna jsem žít, tak zle cítí se duše má.