Ad impossibilia nemo tenetur

.....

Stával jsem nahý na brance starého domu v košilce a volal nesrozumitelná slova za ženou která odcházela pryč Dělal jsem díry do zdí ryl mezi trámy a díval se jak teče fabrický náhon To vše jsem dělal Stával jsem ukrytý v korytech řek chytal ryby do ruky a řezal jim skřele Fetoval jsem upíjel se do neznáma zvracel na podlahách pomočených toalet Lhal jsem a kradl kousal se do rtů vykusoval si kusy masa z úst jedl sklo kamení havěť která neměla kam utéci... To vše jsem dělal Miloval jsem se v autech na schodech na trávnících v parcích vysmíval se malířům kteří se ukrývali za významy svých nesrozumitelných štětců Četl jsem staré knihy i ty novější ba i ty nejnovější Byl jsem bohatý byl jsem chudý něžný i brutální dával jsem i bral si co mi náleželo To vše jsem dělal Mými modlitební mlýnky byly jízdní řády vlakových nádraží a mými nejbližšími byly rozpité vzory bufetových ubrusů --- Teď je půl třetí ráno Vstanu a dám si další dražé Má touha žít se rovná letu komára na vrcholek zasněžené hory Má touha zemřít má stejnou podobu Vidím starou ženu jak otevírá branku vidím fabrický náhon a řeku plnou mihotavých ryb Ze sněhuláka naproti se stal flek na košili dnešního rána Beru si další dražé a přitom nechci zaspat Sčítám už mrtvé nebo stále živé? Netuším

---