Shledání

         Prázdnou ulicí se k sobě blížily dvě postavy. Bylo pozdní léto, ale slunce se skrývalo za temnými mraky. Postavy se stále přibližovaly. Byli to dva kluci. Nebo muži? Vrhali na sebe podezřívavé pohledy. Oba byli odlišní, ale přece na nich bylo něco stejného.

         První se zdál velmi vysoký. Jeho havraní vlasy mu sahaly délky loktů. A v bledých, šedých očích se mu odrážela zlost, přímo nenávist. Pohled měl sklopený k zemi. Zvedl hlavu.

Druhý svým pohledem také provrtával zem. Nebyl o moc vyšší, snad o pár pohlavků. Jeho zlaté vlasy mu dorostly kousek pod ramena. Leskly se světlem, i když slunce nebylo vidět. A smutné, hnědé oči které prozrazovaly zranitelnost. Zvedl hlavu.

První byl oděn do dlouhého, tmavého pláště. Jeho těžké boty zlověstně klapaly po dlaždicích. Stále hlasitěji, stále blíž.

Druhý zvolil jen obyčejnou béžovou košili. Možná by vás napadlo že na osobu mužského pohlaví má snad až dost dřevěných náramků a prstenů. A také červeno-fialový šátek který se kdovíproč hodil k chlapcovým studánkovým očím. Působil poněkud nezdravě.

Vzdálenost mezi nimi se zmenšovala. V očích prvního přibývala nenávist, v očích druhého zase stále větší zoufalství. První si s přibližující se postavou čím dál více uvědomoval, co všechno mu udělali. Myslí mu poletovaly vzpomínky, rozžhavené do ruda. Jak mohli?

Druhý si všímal, že se mu nesvírá jen srdce, jakoby celá jeho duše, jakoby.. skoro nemohl dýchat. Myslí mu poblikávaly obrazy, každý zkropen milionem slz. Proč? Jak mohli?

Už byli od sebe jen pár metrů. Ruce sevřené v pěsti. Sevřeny natolik, že získaly ještě bledší barvu než snad bylo možné. Vlasy jim spadaly do obličeje. Bylo neuvěřitelné ticho. A všechno se zdálo tmavší. Druhý spatřil ve svém zorném poli černé, kované boty. Zastavil se. První také.

Stáli tam proti sobě, v absolutním tichu. Ruce sevřené v pěst, v očích posedlost a absolutní beznaděj. Pak první, Alan, zamířil pohled na druhého. Druhý, Thomas, na prvního. Chvíle se zdála být delší, než ve skutečnosti byla. Ticho ochromilo okolí. A pak… se obejmuli.