večer bez okrajů

asi jsme byly tak trochu mimo... pro jednoho, mně blízkýho člověka přes mapy cest vyráží další a další bodce probodávají vše zlé co je ukryté v bublinách kolem nás..

_{probouzí se hladce}

_{nic než paprsek hladící moje záda}

_{a šafrán rozsypaný všude po nebi}

 

_{ještě pár minut}

_{se budu dívat na východ}

_{než začnou pálit..}

 

_{večer se nám stýskalo po slunci}

_{tý zaprodaný hvězdě}

_{co probouzí všechny smutky}

_{a hned  hasí teplem}

_{výkřiky slzí…jsou němé}

 

_{víš, že brečet se dá}

_{ale někdy je to těžký}

 

 

_{nám, samozvaným básníkům}

_{tryskaly slzy z očí}

_{celý večer a až do rána}

_{tak jsme se dívaly do oken}

_{na zamračený nebe}

_{a srdce nechaly v uhlí nad tabákem}

_{tepat a plápolat}

 

_{my, samozvaní básníci}

_{dýchaly pro sebe, před sebe}

_{a hlavně dovnitř}

_{takřka totožní}

_{s ranní mlhou}

 

_{nám, samozvaným básníkům,}

_{se chtělo brečet z tónů ticha}

_{a tak..zabalily jsme smutky}

_{a vytančily je ze sebe}

_{v houpavém rytmu reggae}

---