ozvěny

hehe, hezký...no tak trochu nechápu co mi chceš říct. Ta báseň je osobní, ale neřekl bych že v tom nebyly ty myšlenky, který jsem měl zrovna v hlavě. A pokud tě mé myšlenky nezajímaj, tak to nečti, dík.

Primitivní (tím není myšleno hloupé, nýbrž "první, které přijdou na mysl") metafory jen podtrhují přímočarost textu. Kde je ta poezie? Co víc jsi ukryl do těch veršů, než co říkáš samotným názvem textu? Především závěr první strofy mi přijde až absurdně osobní, jako bych četl tvůj deník. Nechci číst tvůj deník. Nechci číst dopis, který oné dívce nikdy nepošleš, chci číst tvé myšlenky, opravdové pohnutky. Chci, aby mě uchvátily formou, která mi naznačí, že tvoje každodenní potíže se nijak neliší od každodenních trablů mých či kohokoliv jiného. Roztrhni bolest od své ušláplé duše a právě jen tu bolest zakóduj do veršů. Potom a jedině potom se nebudu stydět si ji obléci, když nebude páchnout tvým duševním potem.

jasný

Spontánní.Radím,abys počkal,až přestane pršet :-) PS.: Sorry,že sem to zkopčil,ale tak nic jinýho mě momentálně nenapadá..

hmm, něco v tom je.. *t*