Usínání

Kráčíš, zase tou ulicí,

líce tvé v stíny halící

se prozrazují nekonečně toužícími kroky.

Co skryto je pod řádky

a ukryto v mlze,

když nezdá se verš,

však věrný své touze.

Myšlenky plovoucí jak převozník v mlze,

tak jisté je a blízké, však uboze

shledal bys rozumu svého pád

v síních, kde fantazie vládne

Jen otevři ta dvířka, jež Alenka zná,

kde po rukou chodí bezrucí,

dnes divit se nesmíš, vítr tu plá,

píseň ti do uší bdí.