Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Dům prastarý,
na náměstí
stojící,
nechvalně
proslulý,
svým obsahem.
Z náměstí
vejdu,
vstupenku
koupím,
Na podívanou
nezvyklou.
Dveře
plačící,
po kapce
oleje,
jen ztěžka
se otevřou.
Jdu dolů
po schodech…..
….. a mám strach!
Pod schody
v příšeří,
v rohu opřená,
s křížem na víku,
rakev stojí.
Pár místností,
světla
spoře svítící,
atmosféru
ponurou,
jen umocňují.
Ticho a chlad,
trochu
zvláštní smrad,
Lebky
se zkříženými
hnáty
se šklebí,
z šedivé zdi.
Jdu okolo a…..
…… a mám strach!
Ve třech
místnostech,
ve věčném
spánku,
s kameny
pod hlavou,
napuštěni
balzámem,
spí s rukama
zkříženýma
na prsou
Kapucíni.
Kolem hlavy
mají
zvláštní
svatozář
z mincí,
ve všech
měnách.
Civím na ně,
jako ve snách …..
…… a mám strach!
Ve věčném
klidu,
této krypty,
staletí
tráví,
ani
se nepohnou.
Smutná
galerie
smrti,
protkaná
noblesou
toho,
co bylo.
Pomalu
odcházím,
ze zvláštních
místností,
čert mi byl
dlužen
tuhle zkušenost.
Nad dveřmi
visící,
nápis
na rozloučenou,
psaný na věky,
je velmi
výstižný.
Zní:
„Co jste vy,byli jsme my.
Co jsme my,budete vy!“
Vycházím
na prosluněné
náměstí
tak kypící
veselým
životem a …..
…… a mám strach!
……. jako všechny bytosti,
…….že jednoho dne,
…….budeme jako oni!
Písmák