Klec

starý šrámy se otvíraj

a útěky do nikam

skončily

protože žádný nikam

už neexistuje

 

všechno je tady

minulost s budoucností

splynuly

ale není to přítomnost

 

zase zrcadla

a pohledy na tělo

co tu tři roky nebyly

zoufalý boje s mym kusem já

 

a tentokrát už je není

čím přikrýt

 

někdo tu rozsvítil

 

dveře nejsou nikdy

úplně zavřený

 

skrz škvíry

v mý bolesti

studený prsty

objímaj slova

jsi krásná

 

dal´s mi život

ale teď už ti nemůžu věřit

 

jenom si oddálil

moji smrt

 

opouštím jednu klec

a vracím se do druhé

která mě vítá ocelovými zuby

zase se usmívá

 

neumím žít nespoutaná