Písmák
možná jsem pouhá naivita,
která věří v lepší svět
možná jen pro tebe
vrátím se k začátku zpět
pak poručím o slávě tvé pět vavřínu
z konečků prstů tvých smete pak vinu
vinu tak těžkou,jak jen oblaka mohou být
když ruce tvé chce čas v prostor slít
a neskutečné chce darovat barvu davám
já potajmu mezi barvy se vkrádám
skutečné zmizelo dávno v mlze
však ty nepodléhej slze
zapomeň na okamžik
těch okamžiků je mnoho…
pak mlha z prostoru v barvu se vpije
a tvořivost,duše opět žije
bez okamžiku
bez zastavení…