Na rozcestí

Seděla Ztráta osamocena na rozcestí a ve své naivitě čekala, že něco vzácného objeví, anebo pozná osobu, kterou jiní hledají třeba i celý život.Jenže té ubohé Ztrátě nedocházela její krátkosáhlost myšlení,vždyť přeci Ztráta, cokoli by bývala našla, musela by zákonitě ztratit, k tomu je předurčena.
A Předurčenost by mohla překonat třeba taká Náhoda, jestli vůbec? A měla-li by vůbec Náhoda chuť se utkat s onou Předurčeností? A naopak?
Navíc Ztráta by se toho klání nemohla účastnit a rovněž by musela přesvědčit Smůlu, by zamířila svou pozornost na uznávanou manželku obávaného Osudu. Ztáta sama by pak měla na starost muže Náhody, Blbce, by jeho nepředvídatelné jednání negativně neovlivnilo jeho ženu Náhodu.
Ztráta měla kdysi poměr s Majetkem, narodilo se jim Nalezení, jenže jak už to u Ztráty bývá, ztratila je oba. Majetek ji opustil pro Manon a Nalezení šlo hledat své Štěstí. A nalezlo. Chodí si teď společně po světě a pomáhají všem poutníkům na jejich cestách k Naplnění.
Ztráta vzpomíná na své sestry Depresy a Melancholii, které zplodilo Nadšení společně s Fantazií na začátků věků lidstva.
Ptáte se , :"A kde byl Bůh , Stvořitel?
Po počátku Světla i Tmy, Země a Vesmíru, Života a Smrti, jen mlčky sledoval příběhy nadlidských bytostí i lidí samotných a šibalsky se usmíval pod vousy...
...že všechny jeho výtvory hledají své stejnopóly a protipóly a on sám je jedno , Bohem i Bohyní :-)