Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kouzelník

09. 02. 2008
11
15
2130

Kouzla nejsou žádný čáry!

K dyž prochází se se svým stínem

O blohu ředí terpentýnem

U hádne duše, co v polostínu

Z ahodí kamsi svoji vinu

E xtrakty z duší jsou tu denním chlebem

L íbá nás na tvář, když průvan v duši zebe

N ačne si život a nedojí ho

I strhnem mu to z kapesnýho

K ouzelník přichází...

000

Iluzionista, ilusionista - snílek, podléhající vidinám; varietní kouzelník, eskamotér ( Slovník cizích slov str. 52)

000

Kouzelník vejde do vašeho života dveřmi zamknutými na sedm západů, dvě pověrčivé babky a jeden rohlík s paštikou. Zašustí pláštěm, prokřupe si prsty a pak kouzlí. Vyčaruje králíka z klobouku, dominovou kostku z nosu, lásku ze vstupenky do cirkusu. Jakou cenu má taková láska? To záleží na tom, chcete-li poloviční nebo plnou, potom tedy 30 nebo 50 korun.

Plakáty po celém Děčíně oznamovaly už přes týden, že v pátek 25.5. předvede pan Rambousek, hadí žena a mnoho dalších svojí velkolepou šou na Smetanově nábřeží od šesti hodin. Dnes měla chudák hadí žena na většině plakátů fousy a velké zuby, které jí očividně nepatřily. Možná ovšem patřily některému z těch vtipálků, kteří je tam tak kreativně dokreslovali. Nejspíš u toho cítili jakési zadostiučinění.

Viktorka by normálně do cirkusu nestrčila ani špičku svého dlouhého nosu( i když by v tom případě klidně mohla celá zůstat venku). Z hloubi duše se totiž děsila představy medvědů točících piruety, vypelichaných králů zvířat a vyčítavých pohledů koní, pobíhajících zcela nesmyslně do kruhu s šošolkami na hlavě. Jenže ty oči jí udělaly čáru přes rozpočet. Žádné oči, ani ty kouzelníkovy, by s vámi neměly dělat takové věci. Neměly by vás trhat na kousky a následně halabala slepovat, neměly by vás zraňovat, dokonce ani chápat. Ale vysvětlete jim to.

"Tak pro vás mám slečno ještě lístek do první řady. Dostanu 30 korun," v očích kouzelníka z pokladny teď burácely vodopády, což by mu ráda řekla. Taky by mu moc ráda řekla, že už není poloviční, ale celá. Možná by mu také měla říct, že lístek nechce, že jen prochází, že stejně nemá peníze, promiňte prosím. Nic z toho však nevyslovila, vytáhla peněženku a zaplatila za dva lístky, pro sebe a pro Adama. " Uvidíte, co jste ještě neviděla," loučil se s ní a do té obehrané fráze z plakátů se mu podařilo vměstnat tolik příslibu, že se Viktorka okamžitě začala těšit. I na vypelichané kočky.

Druhý den před šestou už seděla i s Adamem v první řadě. Oba měli na hlavě blikající rohy a přišlo jim to opravdu zábavné. Jen Viktorka si je těsně před začátkem sundala, i když věděla, že už je stejně pozdě, takhle modré oči jistě viděly i přes oponu. A možná ještě dál.

Po všech těch létajících krasavicích a klaunech, kopajících se do zadku, vešel do manéže konečně on, světově proslulý iluzionista, jak hlásili. Uvědomila si, že mu nemůže být víc než osmnáct, ale tvářil se, že má všechna esa života dávno v rukávě. A možná taky měl. Každopádně tam měl spoustu věcí, které do rukávu rozhodně nepatřily, jak se později ukázalo.

"A teď bych poprosil sem dopředu nějakou nebojácnou dobrovolnici,"prohlásil ke konci sebevědomě a ty svoje pohádkové oči zabodl přímo do Viktorky. A ta si konečně vzpomněla, kde už ty oči viděla. Bylo to na půdě u babičky a patřily mocnému dřevěnému kouzelníkovi, který dokázal lusknutím prstů vtáhnout šestiletou Viktorku do kouzelného světa princezen. A tak se zvedla a šla. Adam se ji neúspěšně snažil zatlačit zpátky do sedadla a ten taky bude později tvrdit, že iluzionista musel ovládat hypnózu, proč by jinak Viktorka, která se bojí vlastních narozenin, že bude muset být v centru pozornosti, šla dobrovolně šaškovat doprostřed manéže, to mi tedy vysvětlete, hm?

Kouzelník se na ni usmál a pak luskl na prsty. Zezadu k nim přicválal černý kůň, který se ani maličko nepodobal těm s šošolkou. Vybídl ji, aby nasedla, a ona se poslušně posadila na hřbet toho nádherného zvířete. Jakmile ji kouzelný kůň (musel být kouzelný, protože patřil světově proslulému kouzelníkovi a jaký by to byl světově proslulý kouzelník bez kouzelného koně?) ucítil na zádech, vyrazil tryskem vpřed a stále zrychloval. Svět okolo se točil v kruhu, ale ona se cítila naprosto jistě. Stejně tak naprosto jistě cítila, že tohle není iluzionista, protože to, co právě prožívala, iluze nebyla. Zdálo se jí to skutečnější než cokoliv, co do té doby prožila." Ne, iluzionista, kouzelník,"pomyslela si hrdě a sebejistě se začala na koni zvedat do stoje. V té chvíli změnili směr a zamířili ven z cirkusu. Kouzelník se hbitě vyšvihl za Viktorku. Čarodějný oř zrychloval a zrychloval, až svět změnil barvu na růžovou a poté jediným zábleskem na světle tyrkysovou. Pak se ozvalo cinknutí, to jak spadla pouta a svět je pustil ven, pryč, dál od všech jeho iluzí, od iluze lásky k Adamovi, od šošolek a pilin v manéži. A pak se nejspíš vznesli. A jestli kouzlo trvá, vznášejí se tam někde těsně pod Sluncem ještě dnes. A protože to byl světově proslulý kouzelník, bude jeho kouzlo nejspíš trvat navěky.


15 názorů

guy
11. 12. 2009
Dát tip
fajn, příjemný čtení všeho je v tom zhruba akorát, řekl bych tak za 48,90 Kč :-)

Danny
25. 06. 2008
Dát tip
no jo, zdrhnout z Matrixu... jasně *

Maeslo
16. 04. 2008
Dát tip
Smutně musím poznamenat, že zřejmě stárnu či co :-) Ty poslední věty "A jestli kouzlo trvá..." mi to pokazily, normálně bych to zakončil tím "A pak se vznesli." Víc není třeba dodávat. (A ne, není to odplata za stejnou výtku :-)) Nicméně atmosféra cirkusu, záměna skutečnosti za iluzi, umělotiny (šošolky, piliny)... jakoby Innuendo od Queenů, či snad dokonce lehký náznak pana Hofmanna.

Korála
17. 03. 2008
Dát tip
Dycky se mi líbilo, že dokážeš vsadit vtip tak, že to pak všechno nevyzní do patetický trapnosti, ale spíš to všemu dodá takovou tu seriózní opravdovost. Což ale to první by se u tohodle nestalo, ani kdyby to bylo psaný s kamenou tváří. Což možná i trochu je. Navíc taky pěkný. Dokonce hodně, řekla bych.

Je pravda, že je to takový lehce nenavazující, nejsem si jistá, jestli jiný řádkování by tomu pomohlo, ale až zjistím, jak se upravují díla, nejspíš to udělám:-). časem se to možná pokusím nějak dát dohromady, aby to nebylo tak trhaný. Ale za tím koncem si stojím, poněvadž je to pohádka o hodném a mocném kouzelníkovi, jak jinak by to tedy mohlo končit?:-)

Winter
09. 02. 2008
Dát tip
Dít možná, ale otázka je, jaké tempo chce sám autor. Přiznám se, že bych volil také velmi pomalé, takový krapet eskamotérský začátek, který však musí být provázaný z pozdějším textem (což jsem vytkl, protože zde se tomu tak neděje), aby získal své opodstatnění. Já bych ty dva odstavce rozhodně neškrtal, jen příště bych si dal pozor na jejich oprávněnost. To bych spíš škrtl ty verše. A teď už nebudeme diskutovat, nýbrž se hádat .)

Rabb
09. 02. 2008
Dát tip
a áve.. třeba se konečně bude diskutovat.. :-)

Rabb
09. 02. 2008
Dát tip
ono básnění na začátku jaksi navozuje atmosféru.. takové jakoby popsání busoucnosti, hlavní postyvy.. taková příprava na to, co nás asik bude čekat dál.. první dva odstavce jsou takové moc přeplněné informnacemi.. kdyby byly stručnější, vše by se odehrávalo rychleji.. přecejen se něco začne dít až přímou řečí a ty odstavce slouží jen jako úvod.. i když nastravovaný.. třetí odstavec bych ponechal.. ..jako pvod by stačila i ta miniatura na začátku. ..když tak dočítám, ty dva odstavce jsou tam úplně zbytečný.. i zbytek si sám o sobě nějakou atmosféru utvoří a ten podle mne zbytečný text brzdí čtenáře a taky jej odrazuje od dalšího čtení.. dobrý nápad i zpracování.. jen lehce dotáhnout by to chtělo.. :-)

reinka
09. 02. 2008
Dát tip
krásná povídka...vzpomněla jsem si na Bulgakova :o))))))))

Winter
09. 02. 2008
Dát tip
Perfektní první odstavec a docela slušná povídka, řekl bych, ačkoliv mám spoustu výhrad: K textu mi vůbec nesedí formátování s odděleným řádkem, klasické odstavcování by bylo vhodnější jednak z důvodu větší plynulosti, druhak by sevřelo jednotlivé scény k sobě. Takto vyniká ten nedostatek, že Tvé odstavce explodují tak trochu do nicoty, jejich poselství už v následujícím textu většinou nemá své pokračování - jako by ses snažila dostat vše krásné do jednoho odstavce a pak, když jej dokleneš, začínáš odznova. Pak bych doladil i některé souvětí, ale to může být jen můj osobní problém. Konečnou pointu bych možná více uzemnil, takhle se přenese do pohádky možná více, než by bylo zdrávo. Uvažuji, jestli zařadit do Klubu magického reálna, první odstavce (a obzvláště popis zířat) tomu tak chce, ale konec je na mě moc "kouzelný". Ale tip určitě.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru