Archanděl

Cítim jak mé spálené tělo puká. Mám slizce ledové ruce a nohy, z důlků, kde byly vypálené a znásilněné oči se mi valí krev. Shnilé a červy a plísní prohnilé vnitřnosti se mi derou z rozražených zbytků úst. Zalykám se vlastními zvratky a ze všech otvorů ze mě crčí lidská močůvka hnisu. S cukavými pohyby se odtrhávají prsty přihnilé do rakve a kosti se mění v odporný prach tlejícího morku.

Láska

Jako spalující slunce nad mou tlející mrtvolou. Žhne do mých ostatků a trhá je na kusy. Praskající šlachy rvou svým tlakem ztrouchnivělé kosti a vymačkávají poslední kousky hnisu z mého torza. Larvy jako nenasytné ruce pronikají tím co jsem. Umrlčí dřevo je nasáklé mým hnusem.

Ze skořápky torza toho nízkého člověka ktrým jsem byl se zvedá kouř. Mezi srdce a játry mezi pobřišnicí a plicí se zvedá zárodek skrze rozhryzaná žebra plující na povrch. Lesklé černé slimákovo tělo tupou hlavnou sleduje umrlčí místnost. Jeho mrtvolně šedá barva pomalu ztrácí lesk. Roste do výšky a sliz z podlahy pomalu mizí, společně s kusy nasáklého dřeva.

Slimák stál na své jediné noze a jeho obličej nabýval formy… dominující zlověstné rudě zářící vše prostupující vlčí oči. S praskotem a kvikem začala slimákov pukat záda a z jejich kostnatých šlach se začali protahovat blanité kostěné cáry.

Archandělova křídla

Roztahuje křídla a plní jimi místnost, při dotyku se ostatní rakve proměňují v prach. Drápy se prodlužují a úsměv na jeho tváři je hypnotický. Dlouhé tesáky se lesknou krví rozeklaných dásní. Od noh se zvedá pára a ovinuje jeho tělo jako chlípný sliský had. Tisíce mrtvých očí se zvedá od podlahy a prostupuje jeho tělem. Vrhá se na zem a požírá zbytky torza tlejcího psa jménem člověk.

Duše

Roztáhnou křídla a vyletět. Probudit noc ve svou milenku a žít. Temným svým žalem pálit a sát. TEMNTO SE MNOU POJĎ.

V rohu místnosti která se propadala sama do sebe stál muž, nebo snad stín muže. Měl prořídlý vlas a pokoru ve tváři, ruce visely okolo těla. Věděl co bylo vepsáno rukou osoudu, pocítíl svěží vánek bezstatostných dní. Sledoval dění s bdělou přítomností a nořil se hluboko, hluboko do něj. Slimák se ohlédl jejich pohledy se střetly.

Já

Navždy jsou pocítil touhu létat. A jsem přikován k vlastní rakvi a křídla mi chybí. Čekám snad na vlnu která mě vrátí tam odkud jsem přišel. Čekám na přízrak, který vídávám. Jsem poslední touha napít se na souši. Víno mi uškodí neb je to krev. Nejsem ani stín toho co jsem byl. Nevím kdo jsem. Nevím kam jdu. Nevím proč. Bože chceš mě takového?

Hřbitovní píseň za vyku vlků by mi byla milejší, protáhnout zpuchřelá křídla a opět vyletět. Vím že s východem slunce zahynu. Spálí mě. Jen pro ten okažik. Dnes soudíš mi hůl a pokorný pohled… orvaný šat. Kde je ten blyštivý háv. Soudil jsem se sám a sám jsem i katem. Narodím se znova? Vidím do dáli, kruh je vždy stejný. Kdo mi odpoví. Děkuji ti za to cos mi dal. Jsem sice přikován ale volný. Možná volnější než kdy dřív. Jen ta bolest z okovů. Jak se mohu napít když mám přeťatý krk?

Stařec poklekl před slimáka. Natáhl ruku. Sliská stopa plula po dlani směrem k srdci. A opět byly jedno.

Vím že mám vlčí pohled.

Sedím klidně ve své rakvi. Těším se na den kdy budu hladit květy. Dýchat slunce, objímat mraky. Ten čas již nadešel. Nadešel už dlouhou, jen já jsem byl slepý.