Věrolomný návrat z domova

od příkopů
kde cestáři pokáceli
vzrostlé ořešáky
začíná vonět domov
a ze mě se stává břichomluvec

mami
dlužím Ti pár slov
a pár chvil
než se rozední
přála bych si
mít místo v Tvé náruči
ač je den
z Tvých nejsmutnějších

dětství je záplatované svatými obrázky
a větrovými bonbóny nahoře na skříni
na nohách mlynářská bagančata
tlápeme
tápeme
a lámeme vdavky přes koleno
víš já myslela
že po plnoletosti
je už vše dovoleno

za tmy vše padá tišeji
jen o to více
se to pak rozléhá
žmoulám ty chvíle blízko nosu
hodiny tikají soutok
potůčků našich prodělaných vyrůstání
ve vertikální vrásku
která mi utíká čelem

nad černou rakví
klečí dva bledí andělé z profilu
navzdory jménům
všech vlichocujících se gest
a vlezle něžných prstokladů
jsou okamžiky
kdy je zakázáno brečet
a upřímná moudrost těch mladších
Ti vyrazí dech

ale už raději
nebudu myslet na sny
a pomalu připravím
své břicho na pokračování
toho tajemného koloběhu
našeho rodu

---