Na hodině angličtiny ze stresu se třesu

Na hodině angličtiny ze stresu se třesu

Bojím se že mě vyvolá

a že zas budu za vola

přiznám se v očích hrůzu mám

pohledem radši uhýbám

bojím se že mě vytasí

nesnáším tyhle trapasy

hrozně tu z řady vyčnívám

sedmnáct holek a já sám

studený pot mě poleje

vždycky když mluvím z voleje

je poznat že jsem se neučil

navíc jsem včera zase pil

na mojí odpověď čekají

všechny se na mne dívají

dívky tak krásné a smyslné

hovoří tělo, mysl ne

blíží se pěkná ostuda

obarvil jsem se do ruda

jak zbavit tváře červeně?

nevím a potím se šíleně

po chvíli přece se mé rty hnou

procedí potichu – I don´t know –

to bylo skutečně pretty cool

připadám si jak naprostej vůl

zřejmě to tak nějak čekaly

ze soucitu se mi nesmály

já ale tuším co potají

o mně si za zády šuškají

s takovým projevem dobře vím

těžko tu nějakou ulovím

nejsem tak hloupý jak vypadám

jak jim to ale najevo dám?