Jako třtina ve větru

Jako třtina ve větru se potácí mladé stromky vysazené po povodních v naší ulici. Jako třtina ve větru potácí se někteří z nás, kteří se zjevně cítí příliš sexy na to, aby trávili čas svého mládí zapouštěním kořenů... procesem uzemnění se. Raději jen kvést a kvést... bez kořenů, bez plodů... vždyť kdy jindy ještě může být strom krásnější než když je v květu? Jde tu o krásu a přitažlivost. To v první řadě.

         Hlavou mi táhne bezpočet rozhovorů a příběhů... které jsem včera aktivně povečeřela při příležitosti srazu bývalých spolužáků ze základní školy. Jsou všichni stále stejní jako tehdy... a přitom tak jiní... každý jednotlivý spolužák.

         Jsou ti, co si programově lžou do kapsy. Září spokojeností. Jak přesvědčivé.   Jsou ti, co na sebe řeknou úplně všechno. Bezelstně, s úsměvem.

         Jsou ti, co řeší a jsou vnitřně rozhašení...  a čím víc řeší tím míň je plamen nespokojenosti tam uvnitř k uhašení. Sami přidávají třísky na oheň... samovznětliví věční nešťastníci. Objednávají další a další panáky a chmury se z nich vyloženě odpařujou.

         Jsou ti, co se prochechtaj večerem... všechno je tak vtipný, tak proč v sobě to veselí dusit? Nic není tabu, všemu se dá zasmát, všemu!!!

         Jsou ti, kteří se kradmo rozhlížejí na všechny strany, poposedávají na židli a kdykoli k nim zabrousíš pohledem, rozpaky odvrátí zrak... ani ryba ani rak... studenej leklej cejn namísto stisku pravice se ti bojácně vloudil do ruky. Napadne mě proč sem vůbec přišel, když se s nikým nebaví a jen přes stůl vděčně zachycuje útržkovité rozhovory těch ostatních... Vypadá, že se snad i dobře baví... spokojeně se usmívajíc. Nu což, každý má jiné představy o zábavě.

         Jsou ti, kdo by mohli už mít děti ale nemají, a nejsou ani za mák rádi když se okolí vyptává na cokoli víc osobního. Jakýkoli náznak intimity nežádoucí.

         Jsou ti, kdo už stihli mít problémy s alkoholem, jiní se svou vlastní temnou duší a běsy z dětství... ale každý z nás - do jednoho - s láskou. Přežili jsme a jizvy se už zacelily. Kde ne, tam se snad jednou zacelí.

         Kluci v očích holek zmužněli.

         Holky prý podle kluků zmužněly taky. Projevuje se to prý tím, že jim narostla osobnost, zvláště pak některým. Těžko říct, zda mělo jít o poklonu anebo nějaký uštěpačný fórek. Ostatně v uštěpačnosti a zesměšňování druhých jsme svého času byli mistři všichni do jednoho; ranná puberta komunikací podobného rázu mezi oběma pohlavími vyloženě boptná. A my spolu přece od té doby neměli příležitost mluvit jinak, jinde. Osmnáct let vzduchoprázdna.

         Nikdo z nás snad nezažil, co je cílená honba za kariérou. Ještě nás to minulo - být o pět let mladší, nevyváznem.

         Někdo z nás už zažil co to je točit fakt velký prachy. Pak je ale zas všechny bez většího uvážení rozfrcal na druhym konci světa, kam utek před láskou.

         Někdo se naučil jednat s úřadama sociálního zabezpečení tak bravurně a neodbytně, že z nich pro svou rodinu – v dnešní době, která je spíš celá doprava – vytřískal dekret k bytu v atraktivní čtvrti.  V následné privatizaci si ho od města koupí za přibližně pět peněz. Bravo.

         Někdo se chlubí hanbatýma fotkama svého děvčete... Kozy dobrý, uznale pokyvují hlavou zbylí hoši.

         Někdo se zas fanfarónsky chlubí hambatýma fotkama svého čerstvě narozeného syna – holky posuďte samy, viděly jste už někdy dítě obdařené takovýmhle nádobíčkem? Je prostě celej po mě! Inu skromnost nade vše...     

         Jsou ti, kteří uklouzli a vstali.

         Jsou ti, kteří nepřišli vůbec a neradi by, aby je někdejší spolužáci viděli takhle. V týhle fázi života. Je to pochopitelný... někomu to načasování třídního srazu nemusí zrovna štimovat... člověk si představí desítky různých situací, ve kterých nemáš na podobnou slezinu zrovna myšlenky.

Jsou ti, co by se rádi předvedli v co nejpříznivějším světle...

         Třtiny ve větru.

         První dojem je důležitý...

         Ale někdy je zajímavé zaposlouchat se do toho dunění.... duní jakoby dutě, že? Člověku to dojde poměrně rychle. A přesedne si. Při nejbližší možné příležitosti, pochopitelně... aby se třtiny nedotkl. Nebývá to totiž zas tak těžké.