buď jiná

buď jiná!

buď taková, abych tě mohl milovat i dál...

neměň se!

a když, tak jen směrem ke mě, k mé proměně...

rezonuj se mnou dál!

nebuď taková!

udělej výjimku a PRO JEDNOU zaujmi pro nás výhodné stanovisko k věcem, co se neměly stát, a přece se staly!

mávni nad tím PRO JEDNOU rukou!

 

to všechno a mnohem víc po ní chtěl.

žádná jiná komunikace než tahle mezi dvěma trosečníky, co nečekanou „nešťastnou“ epizodou ztratili oba svůj břeh.

jen napjaté mlčení a uvnitř narůstání těch nevyřčených slov do obludných rozměrů.

prolomí-li se mlčení, zevnitř ven se dere jen křik a požadavky... jako by se mávnutím čarovného proutku z jejího životního partnera stal jen Velvyslancem své Rodiny, který sjednává podmínky a nastavení vzájemných budoucích vztahů.

 

kdy vůbec skončila jeho prioritní role Syna?

skončila vůbec kdy?

kdy vůbec převážila jeho prioritní role Muže?

a Otce?

a převážila vůbec kdy?

 

klade si vůbec kdy podobné otázky?

nebo jen naslouchá Matčiným mučednickým nářkům, naučený sjednávat nápravu?

 

nebude-li jiná,

změní-li se v důsledku všech těch událostí z posledních týdnů nežádoucím směrem,

bude-li Taková,

nebude-li schopná ani PRO JEDNOU mávnout nad tím co se stalo rukou...

 

BUDE SI SNAD ZNOVU MUSET HLEDAT MUŽE?

 

Nebesa...

to tak boli...

přebere ti milýho... ženská... co jí je 65 ... a její zbraní je fňukání a mučednické pohledy.

 

Co naplat.

Je třeba umožnit věcem, aby se samy vyvinuly.

Všechno k tobě ve správném okamžiku přijde.

 

Je třeba najít v sobě tu odvahu pochopit, že se VŠECHNO NEUSTÁLE MĚNÍ.

 

Hledej, hledej... vím, že jsi to takhle vůbec nechtěla...

Do čela se neuhodím.

Jen bezděčně stále znovu a znovu kroutím hlavou a nechápu, co může rozbít mladou rodinu. Po všech těch letech, po tom všem, čím už jsme společně prošli. Zdá se to tak absurdní.

Opona iluzi se tedy rozhrnuje....

A nikdo netleska.

 

---