Incident v domě u Dvou Sumců

kolektivní dílo několika spolusouložníků a dobrých přátel,na počest velkému Marquise a literárním klasikům...part 2

Autor:Marquis,Radinek,Evans

Incident v domě U Dvou Sumců

Volné pokračování prvotiny Literární klasikové

Zatímco kouř tančil nad plameny svíček v jemně osvětlené

komnatě, ze vzdáleného konce chodby se ozvalo: „Tak, už jsme

na zámku.“ Děti se radovaly. Jejich křehké hlásky však neměly

té nejmenší potuchy, že budou v následujících chvílích, spolu

se svými řitními otvůrky, podrobeny přetěžké zkoušce.

Radostné dětské hlásky zapříčinily, že v oné jemně osvětlené

komnatě počal sedící Neruda laskati své chlupy obrostlé

bradavky, nyní již vcelku ztvrdlé. Ztvrdlé téměř stejně tak

jako jeho úd, jež začal růst do obludných rozměrů v očekávání

nadcházejícího potěšení s dětičkami.

Zpoza dvířek Nerudovy komnaty se ozvalo zabrání za kliku.

Dítka spolu s Němcovou vstoupily do komnaty zpustlého

Nerudy, zrovna když se chystal započít třít své přirození,

naštěstí ještě schované v kalhotách, což poněkud zmírnilo

Nerudův šok z přistižení téměř „in flagranti“ dětmi a

Němcovou.

Dítka netušila, že je celou cestu chodbou do Nerudovy

komnaty mlsně pozoruje z protější místnosti na druhé stran_

chodby onen slovutný spisovatel Jaroslav Hašek. Momentálně

si za dveřmi potají a tiše třel svého Švejka o své mohutné

půlky. Němcová o něm však moc dobře věděla, a proto

přistoupila k jeho dveřím, zatímco Neruda lákal šokované děti

do své komůrky, vyhrnula suknici, přitiskla svůj obnažený

řitní otvor ke klíčové dírce a skrz ni vyloudila na Haška táhlý,

2

mastný a patřičně smradlavý pšouk, jenž se zcela nenadále p_i

zkřivení její tváře námahou vyřinul z její odulé zadnice.

Barunka s Vilímkem stáli tež již uprostřed komnaty a byli

poněkud zaražení. Němcová po vykonání překvapení pro

Haška přispěchala k nim. Naskytl se jí pohled šokovaných dětí

pozorujících podivné, rytmické pohyby na Nerudově ohanbí.

Tu Neruda přistoupil k dětem a vystrčivše oud přirozený ještě

více, sveřepě prohlásil: „Kam s ním?“ Hlas se mu třásl

zadržovanou chlípností. Neruda byl znalec a pravý gurmán.

Nechtěl se připravit svou nedočkavostí o slasti, které plynuly

ze zdrženlivosti a trpělivosti při kratochvílích podobným té,

která měla co nevidět začít. Neruda byl sice zkušený, ale již

dlouho byl pouze na obyčejných starých syfilických babkách a

již dlouho se nedotknul dítka. Věděl, že si to bude vyčítat, ale

bestie cloumající v jeho oudu si nedala poručit. Tato Píseň

kosmická měla za následek to, že se na tvářičky šokovaných

děťátek vyřinul příval horké a husté smetany Nerudovy. Byla

to jeho vlastní receptura, namíchaná dny a dny odříkání sem

tam uvolněném nějakou tou neschopnou babkou.

Současně s tímto aktem zarachotil za dětmi zámek právě

přibouchnutých dveří. Němcová si byla moc dobře vědoma

toho, k jakému zvrhlíkovi zamkla své děti. Chvíli zalitovala,

ale pak si vzpomněla, jakou výplatu že jí to Neruda slíbil.

Zaradovala se a seznala, že za takovouto výplatu by své d_ti

strčila klidně i pod kola jedoucího fiakru. A ptá se chlípný a

nedočkavý čtenář, jaká že to byla výplata? Inu, výplata to byla

pro ženu jako je Němcová více než velkorysá. Výplata od

Nerudy byla v podobě mohutného klouzání (pravda, občas

bohužel i prokluzování) jeho mohutného pyje v jejím nemytém

a tudíž hnijícím lůně. Posílena a rozveselena myšlenkou na

svou výplatu, Němcová pomalu došla ke dveřím, za kterými se

3

schovával Hašek. Občasných tlumených, ale na rozlehlé

chodbě stále hlasitých výkřiků hrůzy svých dětí si nevšímala.

Vždy si jen řekla, že s každým Nerudovým výstřikem a

výkřikem jednoho z jejích dítek bude její výplata ještě více

bohatá a štědřejší. Němcová otevřela dveře do Haškovova

kumbálku a přistihla jej na zemi v záchvatu epileptickém.

Onen chudák jej dostal zrovna p_i vyvrcholení své samohany.

Haškův organismus se nějakým podivným způsobem

zablokoval a jeho miniaturní pyj neustále prýštil. Němcová

pojala podezření, že to způsobil její plyn, který před chvílí na

Haška vypustila, protože pokaždé, když ve svém oblíbeném

hanbinci U Gréty pro pedofilní lesbičky vypustila podobný

mazanec ze své zadnice, u slabších povah to měo stejné

následky jako nyní zde s Haškem. Tento podivný zázrak

přírody v podobě svíjejícího se Jaroslava Němcovou natolik

rozohnil, že bez otálení strhla ze sebe své roucho stejně tak jako

svoji suknici a z jejích korpulentních pysků počala pod velkým

tlakem tryskat žlutá moč, jenž zcela cíleně dopadala a tříštila

se o skřípající zuby zvrhlého tlouštíka, který nyní právě v tyto

okamžiky své agonie doplácel na svou neukojitelnou vilnost.

Jeho pyj ještě stále ejakuloval, zřejmě však již jen krev.

Němcové to připomnělo křišťálovou studánku, kde nejhlubší je

vřes a tak jako ty laně počala hltavě polykat tento výživný,

hutný a pro Němcovou i chutný mok, jenž byl kvůli své

konzistenci více podoben  jako například omáčka ke knedlíkům

než jako pitivo.

Mezitím v komnatě páně Nerudy probíhala zábava v plném

proudu. A to doslova. Barunka nestačila ani polykat, a tak

musela přijímat onen přebytek do svých plic, jen aby jí Neruda

z nespokojenosti nepočal už asi počtvrté natrhávat konečník.

Vilímek byl slaboučký a nevydržel. Pomalu umíral v koutě

4

místnosti na ztrátu přemíry krve z natržených (spíše

roztržených až rozšklebených) úst. Avšak stále žil a vnímal, co

se děje v komnatě Barunčino uskladňování semene v plicích

mělo jediný možný výsledek a sice ten, že si rázným trhnutím

vystrčila Nerudovu bestii ze svých průdušnic (tak byl

mohutný!!!) a po_ala zvracet stranou tak, aby Nerudu

nepozvracela. Neruda ji však za to uhodil a pronesl: „Kurvo,

toho jsem se snažil dosáhnout a nyní má veškerá snaha přišla

vniveč! Chtěl jsem, abys mi to vyhodila na ohanbí! Za to tvoje

prdel pozná středověk a skončíš, jako tady neposlušný

Vilímek!“ Tak pravil tento romantický klasik…

 

---