Lekce z latiny

Smlsněte si na mě kritikové a kritičky :o) Chci to slyšet natvrdo, upřímně! Mám záchvat sebemrskačství... Asi nic originálního tohle dílko nepřinese, ale zas na druhou stranu miluju to hraní si se slovy... možná to je jen hraní si se slovy, kdo ví ? :o)

In perpetuum...

Jak hluboko můžeš klesnout ?
Sáhnout si na dno svých sil ?

Pod stromem věčných nářků
ležet nebo klidně sedět
a občas se natáhnout
a zakousnout se do plodů
hořkosti, smutku,
a nepochopení
jiných,
sama sebe,
nebo třeba světa.

In continuo...

Kolik slov jseš schopen říct ?
Jakou větou vyjádříš svůj osud ?

Na hladině něčí lásky,
jako strom vyrvaný i s kořeny,
plaveš rozbouřenou řekou,
kalnou, divokou a hlubokou,
řekou událostí,
stínů,
umldlévajíc
touhou po životě.

In medias res...

Budeš brečet nebo se smát ?
Klečet před křížem zatracení ?

Vlastní vyjímečnost ač klamná,
pozvedá tě výš než tušíš,
záchranný kruh v rukách,
které nemají ještě obličej,
tělo ani nohy,
identitu,
ale ty víš,
že jsi zachráněn.

In corpore...

Utopíš se v tom žáru citů ?
Rozdáš svoje tělo, duši ?

Zdvojen skládáš slib nekonečnosti,
v incestu se svou ctí,
hrdostí na to co se ještě
nestalo a snad stane,
stínům které děsí,
skrývají,
však ty víš,
že jseš v bezpečí.

In spe...

---