Vánoční povídka

Vánoční povídka

A už je to opět tady. Vánoce. Vidím spoustů lidí, jak vcházejí do obchodů, na naměstí stojí kádě s vodou a v ní jsou kapři, prodávají se smrčky a borovice. Od té doby co se ze mě stal sirotek, tak Vánoce neslavím. Moji rodiče zahynuli před třemi lety, když mi bylo třináct. Byly Vánoce a jeli jsme navštívit znamé, jenže se stala nehoda, vjel nám do cesty obrovský nákladák a srazili jsme se s nim..já jsem přežila jen s pár škrábanci a pohmožděninami.

Jelikož jsem neměla zadnou babičku ani dědu, tak jsem zůstala v sirotčinci.I když by se dalo říci, že tam jen přespávm. Celé dny trávím venku, společnost mi dělá můj pes husky Arctic, je jedinou pamatkou, která mi zbyla po rodičích.

„Tak co Arcu, půjdem zpátky?“ Ptám se ho, mezitím co jsem zaklapla svou knížku(většinou si s sebou beru knihu, sednu si na lavičku a oddávám se příběhu).Arctic mi odpověděl štěknutím. Zvedla jsem se tedy z lavičky a vykročila. Dívala jsem se na zem a do někoho jsem vrazila a upadla mi kniha. „Promiňte to jsem nechtěl“zaslechla jsem neznámý, ale přesto velmi příjemný hlas. Vzhlédla jsem , hlas patřil mladému chlapci. Ten se hned sehnul a pomohl mi sebrat knihu. Byl pěkný, hlavné jeho rysy, ale připadalo mi, jako kdybych ho už někdy znala..Odpověděla jsem že to nevadí, že je to i má vina. Načež se mi představil jako Jack Brown. „Judith Eleonová“ odpověděla jsem já. Podal mi knihu a řekl že mě doprovodí. Řekla jsem mu tedy jak to je, kde bydlím a to ho dosti vyvdelo z míry, spíše šokovalo. „To tedy, ale..to znamená, že musíš být má sestřenice,..Má matka měla sestru, Margaritu Eleonovou, jenže jsem jí a její sestru neviděl asi sedm let, naposledy se pohádaly.Před třemi lety vím, že umřela, ale nevěděl jsem že její dcera žije..“ domluvil a já jsem si najednou vzpoměla. Já a Jack jsme si spolu hrávali jako malí, ale dříve měl jiné příjmení, jeho matka se znovu vdala, mé matce se její manžel nezdál a tak se pohádaly..

Doprovodil mne tedy do sirotčince, cestou jsme vzpomínali na staré časy, rozloučili jsme se a mně pak na mé posteli přepadl smutek.Někde u postele jsem zaslechla kňučení Arctica. Vyskočil, lehl si ke mně a položil si čumák na můj klín. Pohladila jsem ho po hlavě: „Dneska je Štědrý den, co bych za to dala být teď někde u stolu s lidmi se kterými by mi bylo hezky..“ skápla mi slza do kožichu Arca. Ten najednou zahýbal ušima a zvedl čumák. Ve dveřích se objevila vychovatelka: „Judith, sbyl si věci, od teď budeš bydlet v novém domově“ Při těchto slovech se usmála.Vylétla jsem z postele, rychle si sbalila věci a vyšla z pokoje. Ve dveřích hlavního vchodu stál Jack, teta a můj budoucí strýc.

Asi za hodinu už jsem byla ve svém novém pokoji i s Arcem .Pak nás zavolali na štědrovečerní večeři, povídali jsme si dlouho do noci, a přitom rozbalovali dárky.Ano dárky.Po třech letech jsem opět poznala kouzlo Vánoc. A až někdo bude říkat, že o Vánocích se dějií zázraky, uvěřím mu..