Utopie

Tak se v tom topím a plácám dále,
život tak krátký,
já už mám na mále,
válím se v neštěstí,
jak bota v kanále.
Srdce mé krvácí,
temná louže,
krev,
nikdo se nevrací,
nemůže,
zdáli slyším jen řev.
Jsem ve studni hluboké,
kde žebříčka není.
Sem stvoření ubohé,
co soucit si nezaslouží.
Nemůžu nahoru
a nemohu se utopit.
Plovu jak zátka z korku,
která se nemůže potopit.
Uvízla sem na mrtvém bodě
a nemůžu pryč,
nemůžu to skoncovat
a nechci se litovat!
Šance, že se odsud dostanu je minimální,
protože prostor pro záchranu tu není.
Nemůžu se zachránit ani to skoncovat,
k životu není lehko se navrátit
a minulost již nelze zvrátit.