až příliš tiše

NIKDY SE VE VANĚ NEKOUPAL. i když nebyl sprchový kout v provozu, do vany prostě nevlez. měl z ní prostě fóbii. ovšem, teď už ne. vytáhl starou velkou plechovou smaltovanou vanu na sníh doprostřed zamrzlé zahrady. vanu napustil vodou. ledovou. bylo ještě před polednem. už dva dny nejedl, neměl hlad, už neměl důvod proč jíst. na tu stranu vany, tam kde bývají nohy, postavil na okraj dvě vysoké bílé svíce a mezi ně obrázek s osobou, které ublížil, kterou bezcitně zranil. na bílé smaltované stěny vany nad hladinou křišťálově modré a chladné vody napsal tlustým černým lihovým fixem jména lidí. jména svých nejbližších. jména lidí, na kterých mu záleželo, některé z nich zradil a teď se je hodlá zradit všechny.

BYLO NECHUTNĚ ZAMRZLÉ TICHO a na stromy a ploty okolo si sedali jeden po druhém havrani. nepozorovaně s tichým šustěním jejich ocelových černosmrtných křídel.

POMALU ZAPÁLIL OBĚ SVÍČKY, klidně zvolna a velice dlouze naposled potáhl z cigarety a s ledovými slzami na tvářích nechal nedopalek volně spadnout z ruky na zem. ve sněhu to jen krátce a tlumeně zasyčelo a zas bylo ticho. bylo slyšet jen to ticho a šustot havraních perutí.

ŠEL SE VLASTNĚ KOUPAT, ale nevysvlékl se. pomalu přesunul jednu nohu do nehybné vody a za ní pak i tu druhou. s uslzenýma očima a obličejem si sedl, lehl a pomalu se zády opřel o vanu. chvíli se díval na obrázek, na svíce a na všechna ta jména. všechna zněla tak úžasně. a stejně ta dívka na obrázku byla ta nejúžasnější. a teď se jen tiše dívala.

LEŽEL, VYDECHNUL a pomalu sklouzl dolů. azurová voda se za ním jen tiše zavřela a po chvíli zůstala dál bez hnutí a bez jediného slova. a svíce hořely, dívka z obrázku se dívala dál a jména dál krásně zněla a havrani jen seděli a pozorovali.

SVÍCE UŽ DOHOŘELY a zbyly po nich jen potůčky vosku stékajícího po stěnách vany. potůčky zamrzlých slz. voda je pořád křišťálově průzračná, chladná a nehybná, ovšem mráz ji pokryl tenkým krunýřem křehčím než tenké sklo a čistším než onen křišťál. on pod ledem tiše spal a pomalu začaly z šedivého nebe padat tiché skromné vločky. a bylo pořád ticho a havrani dál mlčky seděli.