Černý brýle

Tímto slavnostně oznamuji, že dočerpávám zásobu staších věcí. Tohle je úplně poslední, ještě z doby černobílého vidění světa.

Tak krásný je vidět, jen veselý lidi, tak krásný je vidět, jen veselej svět. Zatím vidím jenom, jak se všichni šidí, zatím vidím jenom, jak kráčíme zpět. Tak krásný je slyšet, jen radostný písně, tak krásný je slyšet, jen veselej zpěv. Zatím slyším jenom, melodie z tísně, zatím slyším jenom, lhostejnosti zjev. Tak krásný je cítit, jenom vůni květin, tak krásný je cítit, jenom čistej vzduch. Zatím cítím jenom, pach tiskových sjetin, zatím cítím jenom, všude strašnej puch. Tak krásný je chutnat, jenom dobrý jídlo, tak krásný je chutnat, jen rty krásných žen. Zatím chutnám jenom, to co dlouho stydlo, zatím chutnám jenom, to co házej ven. Tak krásný je hmatat, rukou po tvý kůži, tak krásný je hmatat, tváří větru van. Zatím hmatám jenom, trny zbylé z růží, zatím hmatám jenom, místo pravdy klam. Tak krásný je vnímat, život v plné síle, tak krásný je vnímat, život jako sen. Zatím vnímám jenom, černou místo bílé, zatím vnímám jenom, noc, kde měl být den. Možná, kdybych si sundal ty sluneční brýle... Ne, nesundám si je. Mám strach, že by se nezměnilo vůbec nic...

---