Předehra k zajíknutí

asi sama sobě a paní básnířce M., protože "láska je milost zrodit se znova k lepšímu..."

na krempě dne rozkvétá tisíc sluncí

až ke břehům poháru snění
se lísá ten patos citu
co jako vánek
prosvištěl nám kolem uší
a s probuzením
zbyla na dně hrnku
troška usazeného medu

usměj se
máme vše před sebou
i sami sebe
ač říká se
že jisté je jen to
co ztrácíme

neboj se
na úpatí lásky
se vezmeme za ruce

---