Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seXVI
29. 02. 2008
4
3
3367
Autor
malej_blazen
Dotkl jsem se mostu
protentokrát
chladně dýchalo se až
do dna a za krk - na chloupcích
uvázly kapičky slov
Dýchalo se skrze
unavený políček
unavená víčka
přivřená už
teď úží se mi světla lamp do dálky
Dotkl jsem se kamene
a cítil plíseň prokvetlou
do útrob staletého srdce
tam kam nechci
vězet si sám se stínem
a nervními proroky - jedině
sama a vlídné osudy
obrací se s olověnou prosbou Tati
v výšinách a zalezlí v senu v dece
pod nebem prší do rukou
co nejsou kostelem ve spojení že neumí se vrátit
a neudrží ani otočení zády
když na odchodu neřekneš už vůbec ahoj
mami pouze lehké zamyšlení
protentokrát
chladně dýchalo se až
do dna a za krk - na chloupcích
uvázly kapičky slov
Dýchalo se skrze
unavený políček
unavená víčka
přivřená už
teď úží se mi světla lamp do dálky
Dotkl jsem se kamene
a cítil plíseň prokvetlou
do útrob staletého srdce
tam kam nechci
vězet si sám se stínem
a nervními proroky - jedině
sama a vlídné osudy
obrací se s olověnou prosbou Tati
v výšinách a zalezlí v senu v dece
pod nebem prší do rukou
co nejsou kostelem ve spojení že neumí se vrátit
a neudrží ani otočení zády
když na odchodu neřekneš už vůbec ahoj
mami pouze lehké zamyšlení