přítomností na dosah

když viděl ji houpat se v bocích
před zrcadlem
na_hou
               sle
toužil naučit se hrát
aby vzpomínky
tiché melodii mohly naslouchat

od spánků víček k ústům šíji
přes vypínavé     do údolí                             
rty    dotýkaly se  d l o u  z  e
až tam      kde život v bolestech začíná
nepřestávaly hladit líbat…

oba      pak     v proměnlivé jedno…
to vlnivě nekonečno     třikrát hodina
na okamžik uvěřil    
že všechno
začíná    šero     musí odejít
nemá klid     před usnutím     s probuzením    
a tepe     to v hlavě     datel - dynamit
myšlenek
                   houslovým   p a klíčem zamyká
zbytečně

vidí ji
houpat se v bocích

                               zrcadlo tře
       leští    
       marně    
podobu nelze
odstranit

 
tiše pokleká na prosbu
(to kvůli otlakům)
přej si se mnou     chtěj uvěřit…

v paměti deště vybírá šťastné kapky
kdy mohli být spolu
přítomností
                         dechem
                                          dotekem
                                                            vůní
hladit