Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJako za starých časů
04. 03. 2008
7
15
1602
Autor
Bety888
V spanilém zámku jinoch sedí
hlavu v rukách, z okna hledí.
Dveře se otevřou, žena vchází:
„Synu můj jediný, co ti schází?“
On jen na matku pohlédne smutně.
„Matko má, opravdu je to nutné?“
„Jsi můj syn, nástupce krále,
„Jsi můj syn, nástupce krále,
nic ti neschází?“ ptá se dále.
On ale jen přivře víčka.
„Milou mám, tak krásná líčka!
Však nic nemá, je z chudé rodiny,
já pro ni bych dal svůj život jediný.“
„Děláš si ze mě šprýmy snad?
Vždyť patří ti panství, celý hrad!
Zapomeň na ni, vyvol si jinou,
tuhle nech´ třeba bídně zhynout.“
Odejde, nechavši syna v slzách,
Odejde, nechavši syna v slzách,
jeho život rozplynul se v mlhách.
Brzkého rána král se prochází,
když tu vidí – plave to pod hrází…
„Sluho, přijď rychle sem,
vytáhni tu věc ven!“
Tělo na břehu, král se hroutí,
synův obličej v křeči se kroutí.
„Proč jsi to udělal, synu můj,
proč skončil jsi tak život svůj?“
Celé království v suknu černém,
Celé království v suknu černém,
dívka pláče po milém věrném.
15 názorů
tak, kdybyste secvičovali nějakou scénku, tak pro účel veršované minihry na zš je to dobrý.
časem třebas přijdou i díla oprávněně vyšších ambicí.)