Té noci jsem se stal velice klidným.

Toho rána jsem se vzbudil do ticha. Otevřel jsem oči a díval se skrze strop. Ta změna! Takové probuzení nepamatuji celá léta. Cítil jsem každý nerv svého těla, každý kousek tkáně, každou buňku. Všechno bylo tam kde mělo být, pracovalo tak jak mělo pracovat. Dokonalý klid. S nádechem jsem nabíral čistý vzduch a nechal ho proudit tělem.

Je to tak. Neslyším nic než ticho, necítím než tlukot vlastního srdce a sladký rytmus dechu. Zmizel tep dravčích křídel v mé krvi, zmizel jed strachu rozlévaný až do konečků prstů.

Přestali střílet.